Beze jména

6. listopadu 2010 v 14:10 | | Lízinka | |  Myšlenkový pochody
Obejmi mě tak, jak to umíš jen ty. Prosím obejmi mě a řekni, že bude všechno zase jako dřív. Vím, že to neuděláš. Vím že se všechno mění a vím, že ty nevíš, jak mi na tobě záleží.
Tak mě obejmi a já ti snesu do klína celý vesmír, abych ve tvých očích viděla hvězdy.
Tak obejmi mě a usměj se, abych opět viděla tvou duši rozráženou.
Obejmi mě abys pocítil to, jak mi s tebou rostou křídla štěstí.
Obejmi mě a už nikdy nepusť, protože bez tebe se udusím vlastním pocitem samoty, prázdnoty a nedůležitosti. 
Obejmi mě, je to naposledy... Já už tě totiž nepustím. 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama