Září 2010

|12.9.2010| - ‎..you crazy men, you thing you´ve got the future in your hands, so you can...

12. září 2010 v 14:36 | | Lízinka | |  Myslím, tudíž žiju.
http://layworld.blog.cz
Je neděle. Máme neteř. Jsem unavená. Rozcuchaná. Otrávená z toho, jak se o tu malou musím starat. ... Ale jsem šťastná. Tak moc šťastná =)=))..Vím že to stejně nikdo nebude číst, ale musím to prostě napsat. Tak moc šťastná..chce se mi křičet..brečet smíchem. Nosím teď v sobě tolik pocitů, které ani neumím popsat.. je to jako létat za bílého dne. Létat s otevřenýma očima a vědět, že to není sen. ♥♥
Každopádně jsem v pátek byla na zábavě. A bylo to monstrózní a nezapomenutelná akce... ach jo, Kdybyste jenom věděli.. =))
No a teď z jiného soudku. Mám tichou domácnost, zaracha ven a na pc. Sice to většinou nevyjde a já tu stejně sem... ale víte co..náhoda je blbec, takže kdybych tu zase dlouho nebyla, tak se mi zbláznila maminka. =D tak já zase jdu žít. Čágo Bélo =P=D

I feel in love...or nope?

8. září 2010 v 18:11 | | Lízinka | |  Myslím, tudíž žiju.

http://lisalife.blog.cz/
Omlouvat se už nebudu, prostě nebyl čas. Mám teď školu, přátelé, taneční... a přátelé...a taky přátelé, a možná i jednoho... kamaráda, kterého mám moc ráda..
      Mám s ním teď hodně zvláštní vztah, jestli se to vůbec dá nazývat vztahem, ale mám ho moc ráda, vážně. Nechtěla jsem se unáhlit, jako vždycky předtím, ale známe se z prázdnin a od té doby chodíme nějak pořád ven. A vydržíme spolu třeba 4 hodiny a kdybych já nemusela jít, nebo on, tak by to bylo mnohem dýl. Ale nějak nám nezbývá čas na to, abychom spolu byli natolik, že bychom se už začali štvát =D=P...ze začátku jsem byla na vážkách, ale jsem mladá a musím zkusit všechno. Co když je to ON a já bych si ho nechala proklouznout mezi prsty jako obláček vzduchu...to bych si nikdy neodpustila..


Jinak...začala nám škola co? Druháček mi začíná a mě už to tak moc nebaví. Když si představíte že jste byli teprve po 6 ve škole...dost děsivý, ale fajn...letos bude sranda. Plánuje se to.. =D zítra jdu na 1. lekci tanečních, což bude opět hodně vtipný, ta, budeme všichni křepčit a nebudeme vědět, co máme dělat.. =D no.... uvidíme zítra.. 

Asi jste si všimli, že už zase píšu a to jsem si nedávno slíbila, že odložím tužku a papír n dobro.. ale nějak mi to nejde. musím to nějak ventilovat.. a hudba se mi začíná vzdalovat, tak aspoň ty písmenka. Je to takový nouzový východ.... 

Osnova našich srdcí.

8. září 2010 v 17:28 | | Lízinka | |  Myšlenkový pochody
Dotek tvých dlaní se z cizího známým přes noc stal. A hvězdy svítily nám na cestu, v tichosti své záře jakoby říkaly co se může stát a stane. Vítr studený a nevítaný se vloudit mezi nás snažil, ale my si pouze stiskli ruce, usmáli se a šli dál.
Nic nerozdělí?
Kdo ví..?!
Nikdo nám neporadí s tím co cítíme. Pouze můžeme přihlížet tomu, jak se to ono krásné a nedotknutelné vyvíjí směrem, který "určujeme" my. Nevědomky si naše srdce povídají a přizpůsobují se sobě navzájem. 
Já bych chtěla vědět!
Chtěla bych vědět, proč vždy, když chci zavzpomínat vidím jen přítomnost!!?
Proč vždy, když si chci připomenout čím jsem byla, nevidím to, co mám?!
Nevidím černé tečky. 
Proč vždy, když se chci podívat na noty, které jsou mými společnicemi už tak dlouhou dobu, vidím tebe? Možná protože to ty jsi načrtnutý do mích not, které nechci gumovat. Každý tam je. Každý má svou skladbu. Svá slova. Svou melodii a každý své černé tečky s nožičkou nebo bez. Je libo osminku?  Nebo bude lepší celá? Ona je sice celá, ale široko daleko sama. Každý má svůj příběh. Ten tvůj se teprve píše. Jsem na začátku.
Píšu houslový klíč. Počátek všeho, jako úsměv, který se mi den co den vtiskává do mé nedokonalé paměti stejně jako fakt, že tu jsi.
Dlouho se rozmýšlím, kam umístím první notu. První náznak něčeho hmatatelného, něčeho skutečného. Co je skutečně? První dotek? První společný smích? 
Co si zaslouží to privilegium být prvním zápisem v osnově, která patří jen tobě?  Prsty bloudí po stříbrných klapkách a tápou ve víru vzpomínek...
Možná ještě nejsme připravení udělat první zápis. První černou tečku, která všechno ovlivní. Noty se mění stejně jako náš život a stejně tak nejdou smazat ani nahradit. Jedna chyba a je pokažená celá minulost a přítomnost. A tak by to být nemělo. 
Už nehledám noty. To ony si najdou mě, až bude správný čas. Nebudu psát symfonie ani básně, jen chci, aby tvá píseň beze slov byla dokonalá jako okvětní lístky sedmikrásky. Aby byla vřelá jako tvůj úsměv. Aby byla tebou. A když ty odejdeš ona tu se mnou zůstane napsaná v osnově vzpomínek.

A tak až ty budeš připraven napsat první notu, přijď, budu poslouchat tlukot tvého srdce, abychom ji mohli společně umístit a nakreslit na to čestné první místo.