Láska aneb jak jsem ztratila sama sebe (22.6.2009)

24. března 2010 v 18:06 | | Lízinka | |  Myšlenkový pochody
Koukám skrz špinavé okno mého pokoje. POzoruju mraky. Ani nevím proč. Možná proto, abych si to urovnala v hlavě, možná proto, že ho mám tolik ráda? Možná proto, že řekl, že se nechce vázat a možná z důvodu, který není zmám ani mě samotné.

Zažili jste to? Ten pocit? Říká se tomu odmítnutí, je to jako..ztratit všechnu naději na úspěch. Je to jako..skočit z útesu po hlavě a v polovině si to rozmyslet, ale už to nejde vzít zpátky. Prostě nejde.

Mám chvilky, kdy si říkám: "Co to plácám?"
Neměla bych to psát. Vlastně ani není co. Ale nějak cítím že je, ale nejde to ven a tak pořád píšu a píšu. Dohromady o ničem a o všem. O sobě i když to jsou nesmysly.

Nechápu, co na těch klukách pořád vidím. Nebo vím i nevím. Jsou hezcí:-) ale buď ublíží oni mě, nebo já jim. Ale vžycky se nechám nachytat. Jako ryba na udici i když ví, že jí čeká smrt. Hloupá ryba! Hloupá já.
Pořád čumim na ty mrky a doufám, že moje problémy a starosti odplují s nimi, ale mýlím se a já to vím. Ale co je špatné na to doufat. To, že se zase zklamu. Pokaždé když se podívám, vidím srdce, je to zvláštní, ale pořád, pořád a pořád. Ať se kouknu kamkoli. Je to děsný. Tím si svoje trápeníčko ještě zhoršuju. Přemýšlím, proč kluci vždycky říkají pravý opak toho, co cítí, a když už to myslí vážně tak proč to nedodržují? Ublížují svému okolí. Vím..nevědomky, ale přesto ano. Není to tak dlouho, když mi jeden kluk řekl..že by do mě i šel, ale že se nechce vázat. A pak jsme se viděli a nechoval se tak. Co si teď mám myslet? Asi se budu muset smířit s klučičím myšlením a prostě to překousnout. A bude se jen dívat na t, jak se mi to pověstné štěstí vyhýbá a jak si všichni kolem mě užívají.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama