Dospělí (14.6.2009)

24. března 2010 v 18:04 | | Lízinka | |  Myšlenkový pochody
Nevím, si mám myslet! Ale řeknu vám, že se kolikrát chvoají hůř než já. A jsem puberťačka. Myslí si, že všechno ví, všechny a všechno znají a všechno viděli. Ale je tak jaksi trochu..no..trochu víc pozměněná pravda. Určitě to znáte taky. A nejhorší je, že když řeknu něco já tak je to pro ně špatně. Štvou mě tím! A to hodně! Třeba...když jim něco říkám a pak jim to to delší, nebo i kračí době připomenu tak říkají: "Tos neříkala, přece vím, co jsem slyšela ne?" A úak když něco říkají a nějaké detauly vynechají a pak...mi je "připomenou. A když jim říkám, že to určitě neříkali tak oni zase: " Tak asi vím, co jsem říkala ne?"
A mě to děsně štve!
Já je prostě nepochopím. A asi to ani nejde!
Moje mamika by chtěla, abychom byli "kamarádky" a všechno si říkali, ale když jí já něco řeknu, tak se to šíří, jako v rozhlase. Ví to všichni okolo a to jsem jí říkala, ať to nikomu neříká. A to jí mám věřit?! Ale zase slovo všechno neberta doslova. Tak jasně že jí neřeknu, že se jdu třeba opít, nebo že jsem s někým spala(to je příklad:-)) A ona mi neříká ubec nic! Řekne to jen svojí ségře a když se jí na to, nebo spíš na něco zeptám, odpoví: "Na to si ještě moc malá!" Jak typické.

Třeba já bydlím jen s jedním rodičem a stačí mi to. Pořád jsme v sobě. Hádky jsou na denním pořádku. A to kůli maličkostem. Já to nechápu!! Fakticky bych si přála, abysme se nehádali. Ale to prostě nejde. vytočí se kvůli maličkostem. A pořád mají TÁK blbí otázky typu: "Už je pozdě, kdes byla?" A to je 17:00, nebo když mám mít rande, tak chce o tom klukovi vědět všechno. Nejradši i číslo bot. A to mě tam někdy ani nepustí. Jako já to chápu, bojí se o mě. Ale připadá mi, že čím víc jsem starší, tak ta starostlivost přibývá než ubývá. Ale tak je mi 15. A v naší rodině to asi nikdo nechce akceptovat, až na vyjmky. Mám taky svůj život no ne?
Mám sestřenici, která je o měsíc starší než já a její mama bere jako samozřejmost to, že se vracá domů v 1 ráno a ještě přiopilá. Zatím co já musím být doma nejpozději v 11 a to je ješmě moc dlouho. A nesmím si dáz ani loka. Sice vím ,že nesmím, ale stejně si dám a oni to moc dobře ví, tak až mě nechají. A taky mě štve, že mi nevěří a že s námi nejednají jako rovný s rovným, Když se jim snažím něco vysvětlit, tak jen mávnou rukou a jdou pryč. A nenechají mě ani domluvit. Já jsem ještě dítě, nemá smysl mě poslouchat.!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikol ツ Nikol ツ | Web | 25. března 2010 v 16:10 | Reagovat

souhlasím! akorát já mám to štěstí, že moje máma je opravdu jak moje kámoška (samozřejmě s rezervou). ale tohle mě vytáčí na ostatních dospělejch...ale ono i na tý mojí mámě, jakmile se naštve...je to s ní k nevydržení..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama