Únor 2010

|27.2.2010| - Family Day....awful dull...

27. února 2010 v 19:54 | | Lízinka | |  Myslím, tudíž žiju.

Lásku si penězi nekoupíš,
slovy nevyprosíš,
triky nevykouzlíš.
Někdy jí najdeš až když jí ztratíš.
Když už jí prožiješ,
se zamilovaností se nespokojíš.


Ach jo. Miluju svojí rodinu, ale nesnáším tyhle ...rodinný sleziny...je to o ničem. A naprostá NUDA. Určitě mě chápete..:D aspoň že tam byl brácha, jinak bych se ani unudila k smrti :D....ale zase jsem se najedla...to musím uznat :D..ale bylo to o ničem...bylo, je, a vždycky bude...

Dneska budu koukat na "Klik". Už se na něj moc těším...viděla jsem ho, ale to bylo asi....brzo ráno a prostě si z toho moc nepamatuju....obrysy....řekla bych, ale detaily? Ty ve stavu, ve kterém jsem byla, naprosto vypouštím.. :D a nemslete si, že jsem nějakej notor, nebo tak..to ubec ne, ale prostě někdy potřebuju zapomenout na svět a na věci okolo, ale už to bylo dávno...bylo mi děsně blbě a od tý doby jsem se chlastu ani nedotkla..bléééééé už nikdy! :D
Ale zpět k filmu....vím, že jsem na něj sice koukala ráno..brzo ráno, ale to neznamená, že jsem nevnímala věci okolo...byl vedle mě člověk, kterého si velice vážím a který pro mě moc znamená....a nemyslím tím kámošku...ale jednoho človíčka....kterýho mám moc moc moc moc ráda...úplně nepopsatelně, ale láska to není...aspoň zatím...asi. Začalo to v létě....bylo to zalíbení....známe se dlouho, ale nikdy jsem ho nevnímala tak, jako poslední dobou...v létě z toho všechno vzniklo něco neobyčejnýho...něco, co nedokážu přesně definovat....ale asi z toho nic nebude....věk mi ani nevadí...jsou to 3 roky...ale prostě...nevím :-(

|26.2.2010| - Crazy Day!!!! :D Very very crazy day!! :D

26. února 2010 v 17:12 | | Lízinka | |  Myslím, tudíž žiju.

Viděli jste někdy obludu? Já jo :D není to hezkej pohled! To vám povídám...


No dneska bylo ráno, myslela jsem že umřu. musela jsem vstávat ještě o hodinu dřív než vstávám normálně(a to už tak vstávám brzo :D), abych stihla referát do biologie, kterej se nakonec učiteli stejně nelíbil. Jako pěkně jsem raplila....už mě začíná štvát...ale já jsem raplila už jako normálně...no, spíš já raplím pořád. Ale dneska to byl extrém. Zjistila jsem, že pro kluky od nás jsem "nasranej hipízák" a nejvíc mě tím rozesmáli. Jako to, že mám na krku Peace fakt neznamená že jsem Hippies. :D Třeba...nehulím trávu, nejsem věčně v lihu...a takový hovadiny. A nenosím rozervaný oblečení...většinou :D A prej...já se tě bojím, ty bys mě i zmlátila...a to to říkal kluk, kterej je asi tak o dvě hlavy věčí než já....super vtipný :D já dneska tolikrát brečela, že jsem to i přestala počítat....ale bude mi po nic smutno přes výkend, ale jsem HAPPY za pátek. Protože kdyby byl ještě třeba ještě prtek ( to jako další den v týdnu) tak bych asi umřela, a to byste nechtěli že ne? :D

|24.2.2010| - Why are there arguments? Not solve anything and even worse, things ..

24. února 2010 v 18:27 | | Lízinka | |  Myslím, tudíž žiju.

Dnešek začal tak dobře...měla jsem radost, byla jsem veselá, ale všechno se to zkazila, když jsem přišla domů, jako by mi to nestačilo to, co mám uvnitř, teď k tomu přibývají další a další problémy. Už mě to vážně nebaví!! Fakt ne! Tohle nemá konce, hádky, hádky a zase hádky. Pořád dokola. Nesnáším to, ale nemůžu s tím nic dělat...nevím co...nemá to konce. Ničí mě to. Za chvilku za mě bude akorát troska, už nemám sílu jí na cokoliv odpovídat...už jenom poslouchám, co proti mě má, a nereaguju, protože by to bylo ještě horší. Dřív jsem to neuměla. Hádala jsem se, ale teď? Zvykla jsem si, naučila jsem to ignorovat, protože s tím nic jinýho dělat nejde. Prostě nejde. Sedím a poslouchám, co mi zase vyčte a ona si myslí, že tím že mlčím přiznávám vinu, ale tak to není. Vím že žádnou vinu nemám, ale za nic na světě bych to nedala najevo. Za nic. Bolí mě to, že mě nedokáže respektovat někdo, jako je ona, Zrovna ona, ta, která by mě měl podporovat v tom, co dělám a utěšovat mě a říkat že to bude dobrý, když něco pokazím. Ne? Ale tak to není. Ne u mě....mrzí mě to, co se děje, ale nejde to zastavit...Bolí to. Moc.

|23.2.2010| - Ehm...au

23. února 2010 v 18:04 | | Lízinka | |  Myslím, tudíž žiju.

Dneska mi je fajn...kupodivu. Většinou mě nešťasný příhody položí na dost dlouho, ale víte, zdálo se mi o něm, viděla jsem ho jako hvězdu na nebi. Byla tam i Beruška(moje první potkaní slečna) a byli oba moc šťasný. Obvykle na sny nevěřím, ale u tohodle prostě vím, že to tak je, je to pravda. Uklidnilo mě to, je to směšný, ale prostě jo.

Nachala jsem si píchnout ucho heč, mám další nááááušnici :-) ♥ Je to úplně užasný. ♥ Tak mám z toho takovou dobrou náladu...

To vám musím říct, smažila jsem krokety...nejlepčí...dala jsem olej...a nechala jsem to, pak když jsem přišla, tak jsem skusila, jestli už je dost horkej, dala jsem tam jednu kroketu..pskala, tak jsem tam začala sypat další...a pjksdfjrgterngrlgfds....takovej prskostroj..že jste to nezažili :-)....Taky dobrý, to budu muset mýt sporák, ještě lepší...ale co no, mojí osobnost utvářejí zkušenosti, tak zkušenosťuju.. ♥

Nejvíce lásku obvykle potřebujeme ve chvíli, kdy nás nikdo mít rád ani nemůže. |Robert Fulghum|

22. února 2010 v 20:50 | | Lízinka | |  Myslím, tudíž žiju.



Ani nevím, co mám psát, ale mám potřebu psát, tak píšu....Budu psát blbosti, tak je snad ani číst nemusíte...ale když ano, tak mi uděláte ohromnou radost...!!!

Proč je láska tak nedosažitelná? Nejspíš proto, že jsme národ tupců :D. Nebo jsem tupá jenom já? Ale to snad ne..musím na věc pohlížet z jinýho úhlu, říkají mi, ale ono se jim to lehce řekne.....Láska není jenom slovo, a ti, kteří pro ní žijí to vědí, ale ti, kteří pro ni nežijou, ať už z jakýho-koliv důvodu, nevědí..co ta pověstná Láska obnáší. A bohužel většina lidí na to nepřijde, ani když jí mají na dosah. Nevědí, jak s tím bájným pocitem zacházet a jak se k němu chovat...a proto to většinou končí tak, jak to končí...Z velké Lásky nakonec nic není a lidem zbydou jenom oči pro pláč, a to je smutný...Jsem pro zavedený nového předmětu ve škole..."LÁSKA" Ale bude to umět vůbec někdo vyučovat? To je asi relativní...možná by ho měli vyučovat malé děti, ty Lásku vnímají úplně jinak, tak hezky...ale to by asi neprošlo, tudíž z mého návrhu opět nic nebude...

|22.2.2010| - I MISS YOU

22. února 2010 v 20:13 | | Lízinka | |  Myslím, tudíž žiju.
Bolest přichází tak nečekaně, a proto nás vždycky tolik zasáhne. Tohle přišlo jako blesk z čistého nebe a proto tolik bolí. Ale bolel by i zítra...i za týden. Prostě přišel pravý čas na to, aby náš svět opustil, a tak se to prostě stalo...Byl to můj přítel...přítel na život a na smrt, vždycky bude v mém srdíčku, jako všichni, které miluju...a ON byl na předních místech. Znamenal pro mě mnohdy víc, než přátelé, se kterými můžu mluvit, které můžu objímat a kterým se můžu svěřovat. To JEMU jsem mohla říct úplně všechno, byl to němí přítel, který mě nikdy nezradil, a taky nikdy nezradí. A totéž udělám já pro něj. Vím že to ví. Ale potřebuju to ventilovat a vy jste tei, kteří mě poslouchají a neposuzují podle toho, jak vypadám, nebo jak se oblíkám. Posuzujete právě ty písmenka, která pro mě dnes znamenají CELÝ SVĚT!!!!!!!

MILUJU TĚ NAVŽDY!!!!!

Na co se dělí na určité části...

21. února 2010 v 20:01 | | Lízinka | |  Myšlenkový pochody

Poslouchám Teenagers od My Chemical Romance. Super písnička, ale jsem spíš na texty než jen na nějaký songy, na který se dá trsat. Tahle je o tom jak se nás, puberťáky, snaží všichni změnit, a to je svatá pravda, která mě začíná ale vážně štvát. Mamka. Jo.Zase, myslela jsem, že to je v pohodě, ale to je jen chvilkové pomatení smyslů. Je to škoda, mrzí mě to, ale začínám si zvykat. A nejhorší je, že je to ONA, kdo mě chce nejvíc změnit...je to hrozně...ponižující. Ale je to jen malá část mého života. Smířila jsem se s tím.
Další část je ta o mojich přátelích. Ta s nimi. Potřebuju přátelé. Potřebuju ty milé osůbky,který mi vždycky poradí, a které jsou tu pro mě, když to potřebuju. Ty osůbky, který tak moc miluju! Jsem teenager, potřebuju nejleščího přítele. Myslela jsem, že ho nejdu tady, na střední, tady, kde je tolik lidí. Tolik nových lidí, ale tak to prostě nefunguje, ne u mě. Na na mojí střední škole. Ne v mé situaci. Uvědomuju si, že si všechno musím těžce vybojovat, nic na nikoho nečeká. Přátelství teprve ne. Je to boj, ve kterým můžete jen vyhrát, nebo to druhé...Mám nejlepší kamarádku, ne přítelkyni, řekla bych, ale nic není tak stálé, jak to vypadá. Nikdy ji nechci ztratit, ale nevím co mi přinese zítřek, tak nic úplně neuzavírám, to je jediná jistota mého života.
-Těch kapitol je fakt hodně.-
Další etapa, která už dávno skončila, je to všechno za mnou. Ty věci, které jsem zamkla a uklidila tak, že je moc těžko vytahuju. Ale četla jsem jednu knížku. Hodně mi toho dala, píše se v ní, že bychom se měli zajímat o to, odkud jsme. Neměli bysme zavrhávat ty místa, odkud pocházíme, protože jestli to uděláme, zavrhneme tím podstatnou část sebe samého. A to si nezasloužíme. Proto se vracím, proto zase a zase vytahuju ty vzpomínky, které pro mě tolik znamenají, ať už jsem dobrý či špatný. Jsem z místa, které už patrně nikdy nenavštívím, ale budoucnost může přinést spoustu věcí a možností! Nechci zapřít, že jsem vlastně z malého města u Lipna, protože chci pochopit sebe, chci vědět kdo jsem a kam patřím, abych mohla postoupit o krok dál.
Další část je můj internetový život. Má pro mě velký význam. Můžu tam být někým, kým chci bát, a ne tím, čím doopravdy jsem. Každý by mě mít takový život, na chvíli vypnete a přestanete myslet na tak všední věci, jako jsou účty, úkoly, prostě na problémy. Najdete spoustu lidí, kteří se snaží o totéž, chtějí být někým jiným, a s trochou štěstí nakonec najdete i opravdové přátele. Ti, kteří můžou posuzovat pouze podle písmenek, které toho tolik vyjadřují, a jsou často upřímnější než slova. Slovy se plýtvá, Lže se, uráží a ponižuje, ale ty písmenka...ty písmena nelžou, často jsou pro příjemce důležitější než cokoliv jiného a často se v těch písmenkách skrývá pochopení, přátelství a pomoc. Často se v nich skrývá celý svět!
Další epizoda mého života ještě není psaná a je jen na mě, jak bude příběh pokračovat a to se mi líbí. Já rozhoduju kdo budu. Můžu bát blondýna(což se nestane), můžu být chytrá, můžu být slavná, můžu být..Je tolik možností. Nekonečně, chci je všechny využít! Vždycky je možnost být lepší člověk. Vždycky je možnost být kýmkoliv jiným. Život se mění, jednou si dole a jednou nahoře. Někdy proklínám život, jak dokáže být krutý, ale to neznamená že ho NEMILUJU! ŽIVOT JE PŘECE KRÁSNEJ!


I LOVE SUN

21. února 2010 v 19:42 | | Lízinka | |  Myslím, tudíž žiju.


Dneska bylo nádherné ráno, konečně vysvitlo sluníčko. Konečně mě probudilo sluníčko. Občas jsem začala pochybovat, jestli ještě vůbec existuje. Byla to dlouhá zima, ale jak to vypadá, už je to trápení u konce. A to mám ráda zimu, ale co je moc, to je prostě moc. :-)
Tak mě to nakoplo, že jsem jen tak vstala, oblíkla se a ustlala. A to je za normálních okolností nedělám(kdyby vám to třeba nedošlo). Se sluníčkem je pohled na svět hned lepčí. Nebudu vám tu popisovat, co jsem celý den dělala, protože to byla vážně nuda :D, ale zjistila jsem jednu zajímavou věc...Jakmile se jeden člen rodiny odstěhuje, už bych ho nechtěla zpátky. Samozřejmě ho tím neodstěhuju na severní pól v mé duši :D, ale dneska mě navštívil můj milovaný bratříček. Jak vám asi došlo, odstěhoval se, protože na to už má věk, ale to sem nepatří :D, a každý víkend nás přijde poctít svou přítomností. Byl tu...hodně dlouho, před chvilkou odešel, a jsem z něj tak hrozně unavená. Ty jeho věčný otázky, na který neznám odpověď. Ale pobavily jsme se, o tom žádná, ale už nikdy z5 :D Je to děsná nuda, ale fakt, že už mu je přes dvacet...v duši je to pořád dítě, dost´pěl předčasně, i když nechtěl, a co on občas vyplodí, nad tím zůstává rozum stát....

Změna je život

21. února 2010 v 19:33 | | Lízinka | |  Myslím, tudíž žiju.
Rozhodla jsem se pro radikální změnu. Tenhle blog nebudu dělit do rubrik a ani do ničeho podobného. Budu psát články, které pro mě hodně znamenají a které schovávají mé opravdové já. Prosím respektujte to. A neodsuzujte mě za to, co a kdo jsem, protože to už nikdo nezmění. Tohle píšu, abyste věděli o co tu příští fungovací čas půjde. Hlavně o mě a o to, co miluji a na čem a na kom mi záleží. Jména budou změněná(samozřejmě), ale bude se jednat o můj život. Díky :-) Miluju vás

Můj osobní Bůh...

10. února 2010 v 12:16 | | Lízinka | |  Myslím, tudíž žiju.



Můj osobní Bůh? Nezní lakomě? Řekla bych že jo. Ale to je detail :-)
Víte...právě čtu jednu knihu, teda čtu jich víc, ale jedna mě zaujala. Nebudu ji jmenovat, ale mluví se tam hodně o víře. O víře v Boha. Křesťanství. Bůh odpouští, Bůh je spasitel. Spasitel čeho? Duší přece! A když tam nad tím přemýšlím...nejsem věřící, nevěřím, že tam nahoře někdo je a všechno řídí. Ten, kdo rozhoduje o lidském osudu je přece člověk! Jsme to my, kdo rozhodují co se stane zítra. Ale něco vám řeknu. Nejsem věřící, ale mám takového svého malého osobního Boha, kterému můžu říct všechno, co mě trápí. Není to člověk ani zvíře. Je všechno okolo mě. Je všechno co miluji. Někdo ty je třeba můj nejlepší přítel, někdy to je papír ( což se stává hodně často) a někdy to je třeba hvězda, která září na noční obloze. Vždycky si nějakou najdu a povím jí, co mě trápí. Začala jsem toho dělat asi před..dlouhou dobou a pokračuju s tím. Uklidní mě to. A jsem si jistá, že mluvím vždy k jedné hvězdě. Je nejzářivější a já jí vždycky najdu. Ať je kdekoliv. Je to můj OB, který o mě ví všechno a přitom to nikdy nikomu neřekne. A to já potřebuju. Často se cítím sama, opuštěná a nechtěná. A to není dobré. Jsem přece optimista, nebo ne? Ale i na veselé lidi to někdy padne a někteří to nejsou schopní respektovat a tak se uzavřeme do sebe. Někdo maluje, někdo prostě brečí. Já píšu. Píšu co mě zrovna napadne a vždycky to pomůže. Ze všeho se vypíšu a je to lepší. Nikdo mě nemůže tak dobře pochopit jako papír. Papír a tužka jsou mi v nejtěžších chvílích nejbližší. Nikdo mi nemůže pomoct, jedině oni!!