I am nothink...

27. ledna 2010 v 17:49 | | Lízinka | |  Myslím, tudíž žiju.

Pokaždé..pokaždé, když jsem sama doma na mě doléhá tíha života, tíha mého života. Tíha vzpomínek, které tolik bolí a který nikdy nevymažu ze své paměti. Které nikdy nevymažu ze svého srdce. Nejde to! Zkoušela jsem to. Tolikrát. Něco mi je opravdu moc líto. Tak líto, že si to nedokážete ani představit, ale nějde TO vrátit zpátky. A možná bych to ani nechtěla. Tolik mi někteří lidé ublížili, třeba je to poučilo. Třeba se stali lepšími lidmi. Třeba...
To slovo třeba jsem vyslovila už tolikrát..a ANI JEDNOU to nebyla pravda, i když jsem v ni tolikrát věřila! Věřila...Jak kouzelné slovo. Musím se odnaučit věřit všemu a všem. Pravda je totiž tak bolestivá, tak krutá, tak...nepředpovídatelná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Neliss Neliss | E-mail | Web | 28. ledna 2010 v 21:47 | Reagovat

Ľudia, čo nám ublížia sa môžu poučiť, ale nie o to ide. Všetko ťa kopne dopredu, už nie si naivná, ja som sa vďaka skúsenostiam stala nedôverčivou, dosť nedotklivou...

Snáď budeš čoskoro ok. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama